Kdo miluje červenou?

Je nepravděpodobné, že se někdy dozvíme, co se odehrávalo v myslích našich vzdálených předků před desítkami tisíc let, když poprvé začali používat přírodní barviva, aby natírali svá těla. Zdá se však, že zvláštní význam má skutečnost, že zvolili sytě červený okr – barvu naší krve a vizuální připomínku života a smrti.

Dnes jsou různé odstíny šarlatové spojeny se silou, agresivitou a sexem – od majestátní červené královského roucha britské královny až po křiklavý neon amsterdamské čtvrti červených světel. A tyto náhody nejsou zdaleka náhodné. Nové vědní odvětví zvané psychologie barev zjistilo, že červená barva má hluboký vliv na naši náladu, vnímání a jednání.

Nošení červeného oblečení může dokonce změnit vaši fyziologii a hormonální rovnováhu ve vašem těle a také ovlivnit kvalitu vaší hry na fotbalovém hřišti.

Varovné signály

Není pochyb o tom, že naše vnímání červené barvy se shoduje s jednou z nejdůležitějších událostí v historii evoluce. Mnoho savců, jako jsou psi, nedokáže rozlišit červenou od zelené. Když se však naši předkové, první primáti, přizpůsobili životu v džungli, vyvinuli v sítnici nový typ buněk, které jim umožnily najít jasně červené plody v hustém zeleném listí.

Toto zlepšené zrakové vnímání přispělo k dalšímu rozvoji nových forem sociální signalizace. Červená kůže, která tuto barvu získává v důsledku prokrvení povrchu těla, je pro mnoho primátů důležitým znakem dominance. Mandrill opice jsou pravděpodobně nejznámějším příkladem toho: jasné znaky na jejich tvářích a zadních končetinách označují jejich pozici v rigidní hierarchii jednotky. Čím je jedinec fyzicky silnější a dominantnější, tím jasnější je červená barva jeho obličeje. Opice okupující nejnižší úrovně ve smečce určují sílu svého protivníka svým vzhledem a nevstupují do boje, o kterém vědí, že jej prohrají.

Ještě v roce 2004 psychologové Russell Hill a Robert Burton z Durhamské univerzity přemýšleli, zda by lidé reagovali podobným způsobem. Možná se nestaneme ohnivě rudými jako mandrily, ale někdy doslova vzplaneme vztekem. Pohled na červenou látku tedy může být spojen s agresí a dominancí.

Hill a Burton byli zabřednutí do hádání, když se snažili tuto hádanku rozluštit, ale pak jim olympijské hry v Aténách v roce 2004 nabídly jedinečnou příležitost k výzkumu. V bojových sportech, jako je box nebo taekwondo, dostávali sportovci náhodně červenou nebo modrou uniformu. To umožnilo vědcům porovnat výsledky sportovců v oblečení různých barev.

Po sledování jejich výkonu během her Hill zjistil, že ti, kdo nosí červenou, mají o 5 % vyšší pravděpodobnost, že vyhrají, než ti, kteří nosí modrou barvu. “To, že nosíte červenou, z vás nedělá skvělého bojovníka,” říká Hill, “ale pomáhá to naklonit rovnováhu mezi výhrou a prohrou, když je konkurence poměrně vyrovnaná.”

První „studie v karmínové barvě“ dala impuls k dalším experimentům. Ukázalo se, že fotbalisté, kteří penaltují, vykazují podobné výsledky: je méně pravděpodobné, že skórují, pokud má brankář na sobě červený dres.

Brzy začala být psychologie barev právem považována za zvláštní obor vědění. “Tato zpráva vyvolala současný nárůst zájmu o barvu a její předpokládané vlastnosti,” říká Andrew Elliott z University of Rochester ve státě New York.

Přesná příčina těchto jevů zůstává předmětem diskuse. Elliott poukazuje na výzkum, který ukazuje, že lidé, kteří nosí červenou, mají větší pocit nároku. To způsobuje zvýšenou srdeční frekvenci a zvýšenou produkci testosteronu, což může vést k vyšší aktivitě a výkonu. Červená barva navíc dokáže zastrašit protivníka, stejně jako to dělá u méně dominantního mandrila, který se snaží nepřiblížit se k vůdcům s karmínovou tváří.

„Když vidíte červenou barvu, zažíváte strach a méněcennost a vaše hladina testosteronu klesá,“ vysvětluje Elliott. Podobný trik se může stát i u sportovních rozhodčích. Jeden německý tým manipuloval s videem, aby změnil barvu uniforem zápasníků taekwonda, a poté ukázal záběry profesionálním rozhodčím. „Pouhá změna barvy znamenala rozdíl v tom, jak porotci udělovali body,“ říká Hill. Kdo soutěžil v červeném dresu, získal si přízeň rozhodčího.

Barva hříchu

Nejvíce zkoumaný účinek, který má červená barva, je spojen s touhou, sváděním a hříchem. Toto spojení lze vidět ve všem, od šarlatové „Whore of Babylon“ po „Lady in Red“ zpěváka Chrise de Burgha.

Série experimentů provedených Elliottem a dalšími kolegy silně naznačuje, že muži i ženy jsou hodnoceni jako atraktivnější, když nosí červenou. Ačkoli mnoho z těchto studií bylo provedeno v laboratorních podmínkách, kdy účastníci pasivně vyhodnocovali statické fotografie, které jim byly předloženy, stejný typ chování se zjevně vyskytuje i v reálném životě. Například servírka oblečená v červeném má tendenci dostávat od mužů štědřejší spropitné. Žena v červeném tričku hlasující na silnici má větší šanci, že se sveze.

To může být zpočátku vysvětleno tím, že zarudlá kůže může být díky dobrému krevnímu oběhu známkou zdraví a vynikající fyzické kondice. Pokračujeme v logickém řetězci a čteme podobné signály z oblečení stejné barvy.

Pokud jde o sportovní výsledky, tajemství může spočívat v myslích jak toho, kdo nosí určité barvy, tak i diváka. V jednom důmyslném experimentu výzkumníci pořídili sérii „policejních fotografií“ (které se dělají při zadržování podezřelého nebo pro trestní případ, profil obličeje – Ed.) muži a ženy oblečené v různých šatech. Fotografie byly ukázány skupině lidí, kteří byli požádáni, aby ohodnotili atraktivitu každé osoby na fotografiích. Barva oblečení nebyla na fotografiích vidět, a přesto účastníci experimentu dali vyšší hodnocení těm, kteří měli na sobě červenou. “Možná měli sexy výraz nebo sexy postoj,” říká Elliott.

Nespěchejte však s okamžitou výměnou šatníku nebo přemalováním stěn v kanceláři. V některých kontextech může červená vyvolat jiné emoce, někdy nechtěné. Například oblečení s barvou, která vyjadřuje mužskou dominanci, může způsobit, že bude pro ostatní vypadat atraktivnější. Ale potenciálně to může mít opačný efekt. „Pokud je červená barva v oblečení příliš jasná, může to být vnímáno jako známka agresivity, což může způsobit negativní reakci,“ říká Elliott. Zjistil také, že při zkouškách mají lidé horší výsledky v kognitivních testech, když dostanou úkol v červených složkách.

Falešné stopy

Je důležité pochopit, že ne všechny výzkumy v oblasti psychologie barev jsou tak jasné, že jim lze bezvýhradně věřit. Psychologové potřebují znovu a znovu opakovat experimenty a získané výsledky, aby přesně pochopili, za jakých podmínek k tomu či onomu účinku dochází. Tím zajistíte, že první výsledky nebudou falešné stopy. „Jednou možná budeme schopni aplikovat pokroky psychologie barev k vytvoření produktivnějšího pracovního prostředí. Ale k tomuto cíli jsme ještě daleko, říká Elliott. “Myslím, že je úplně předčasné administrativně určovat barvu sportovních uniforem nebo zakázat červená pera.”

Elliott také věří, že je třeba vykonat značnou práci pro studium vlastností jiných barev duhy. Dokázal tedy zjistit, že tam, kde červená může působit jako překážka k dosažení pozitivních výsledků, zelené a modré barvy umožňují odhalit tvůrčí potenciál člověka během intelektuálních her a při řešení hádanek. Přesto, jak Elliott tuší, jejich vliv může být omezený ve srovnání se silným vlivem, který má červená barva na naše chování.

„Vnímání červené barvy se vyvinulo jako výsledek důležitých událostí a životních zkušeností,“ říká Elliott. “Červená je barva zralého ovoce, je to barva tváře rozhněvaného člověka, je to také barva sexuálního vzrušení.” Bude tedy vždy spojeno s přežitím, s konotacemi, které sahají hluboko. Možná nyní jen potvrzujeme to, co si uvědomili naši předkové, když si začali malovat těla: neexistuje žádná jiná barva, která by se dala srovnávat s červenou.“