M jsou studny naplněny?
Poté, co si ministři OPEC+ podali ruce, se nemůžeme vyhnout bolestivému procesu snižování produkce ropy: ruská snížená kvóta je největší – 2,4 milionu barelů denně. O tom, co znamená „zastavit studnu“ a jak dlouho bude trvat její obnova, jsme se dozvěděli od Vladimíra Tetelmina, doktora technických věd, autora knih o obchodu s ropou a plynem, profesora univerzity RUDN.
— Existuje nějaké povědomí o tom, kolik provozních ropných vrtů bude muset Rusko zakázat po podepsání dohody OPEC+?
— Dohoda o omezení těžby v rámci OPEC+ s přihlédnutím k zemím mimo alianci nám umožňuje snížit počet zakonzervovaných vrtů u nás na 18 tisíc jednotek. Pokud vezmeme pouze vrty s nízkým výnosem (výnos je objem produkce za jednotku času – „MK“), pokles celkové produkce v Rusku bude z 6,5 na 13 milionů tun ropy. V příštím roce bude muset naše země v současných mezinárodních podmínkách namotávat asi 14 tisíc studní.
— Do jaké míry bude mít takový rozsah uzavření bolestivý dopad na trh?
— Průměrná produktivita ruských vrtů je 5 tun za den. Pokud bychom zachovali stará, málo zisková sovětská zařízení, museli bychom uzavřít téměř polovinu všech existujících studní (podle různých odhadů je jich celkem 140 tisíc až 160 tisíc – „MK.“). Hovoříme o vrtech, jejichž průtok je pouze 1-2 tuny za den. Musí být vlastně uměle podporovány. Pouze generální oprava jim pomůže vdechnout druhý život. Je iracionální uzavírat nové, „čerstvé“ studny s vysokým výnosem.
— Jaký má smysl zakonzervovat studnu?
— V Rusku je poměrně velké množství vrtů provozováno v režimu takzvaného „rozpuštěného plynu“. Tlak v nádrži v takových vrtech klesl pod bod nasycení a jsou hlavními kandidáty na konzervaci.
Předběžně se připravuje projekt konzervace studny, který musí schválit dozorový úřad. Proces konzervace je poměrně dlouhý. Není náhodou, že ropné vrty vyhořely v Kuvajtu a Iráku, když tam koncem 1990. let začaly vznikat vojenské konflikty. K požárům ve stovkách studní došlo proto, že je z důvodu vyšší moci nestihli uhasit.
Typicky se zakonzervování těžebních vrtů provádí s přihlédnutím k možnosti dalšího rozvoje. Zachování se používá v následujících případech: buď jsou porušeny bezpečnostní normy a dojde k mimořádné události; nebo se studna stane nerentabilní kvůli nízkému průtoku. Nebo kvůli změnám cen ropy.
Postup při zamotávání studní po dobu až jednoho roku je následující: pracovní zařízení se zvedne ze studny na povrch; vrt je umyt a vyčištěn; poté se naplní těžkým roztokem, který působí proti formačnímu tlaku.
Při dlouhodobé konzervaci vznikají ve vrtech nad perforovanou plochou nad vrcholem souvrství cementové můstky. Zbytek pláště (konstrukce pro upevnění vrtných studní – N.M.) je naplněn olejem nebo motorovou naftou. Z ventilů ústí vrtu jsou odstraněna ruční kola, na příruby jsou umístěny zátky a tlakoměry jsou utěsněny. Stav vrtů se kontroluje dvakrát ročně.
— Jak bude vrt později znovu aktivován?
— Opětovné otevření a uvedení do provozu může trvat několik měsíců. Proces opětovného vyvolání toku oleje je obzvláště dlouhý. Stává se, že studna začne produkovat ropu až po šesti měsících.
Po reaktivaci může vrt „zapomenout“, že byl v provozu. Olej má vlastnosti zvané „reologické vlastnosti“. To znamená, že má jakousi paměť. Pokud je výroba zastavena, ropa se usazuje v pórech a její uvedení do pohybu je následně nákladné: to vyžaduje použití moderních technologií.
— Jak se liší technologický postup konzervace břidlicových ložisek v USA od našeho?
— Technologie jsou přibližně stejné a dlouhodobě ověřené. Další věc je, že ropa z břidlic je speciální druh uhlovodíku. Jeho těžba je spojena s extrémně nízkou pórovitostí surovinových útvarů, což ztěžuje těžbu.
Ke zvýšení výnosů používají Američané metodu zvanou hydraulické štěpení. Jde o čerpání tisíců tun speciální kapaliny pod vysokým tlakem. Vznikají průchody pro ropu. Formace se stává propustnou a „černé zlato“ se přibližuje ke studni přes vytvořené trhliny.
Tato technologie byla aktivně vyvíjena během posledních 20-30 let. Jeho použití umožnilo Američanům proniknout na první pozice mezi světovými těžařskými zeměmi. Náklady na takovou produkci nejsou levné – 30-40 dolarů a někdy 50 dolarů za barel. Při současných cenách nemohou takové suroviny konkurovat tradiční ropě. Náklady na těžbu „černého zlata“ v Severním moři nebo Mexiku nepřesahují 10–12 USD.
Existuje několik tisíc možných kombinací geologických a technologických faktorů nezbytných k určení „obnovy zdraví“ studny. Vybrat ten optimální je nesmírně obtížné.
— Někteří autoritativní představitelé průmyslu odkazují na technologické rysy různých těžařských oblastí světa. Pokud v Saúdské Arábii ke snížení výroby stačí pouze „zavřít ventil“, pak v Rusku může zastavení výroby vést ke kolapsu projektu – a potřebě další práce srovnatelné s těmi, které již byly provedeny, když uvedení hřiště do komerčního provozu. Což činí naše potenciální ztráty mnohem vyšší. Je to opravdu pravda?
– Vlastně ne. Pojem „zavřít ventil“ je velmi relativní. Vyžaduje také mnoho technologických operací.
Výrobu v nízkoziskových zařízeních v Rusku lze samozřejmě úplně zastavit nebo pozastavit do „lepších časů“. Ale vrty, jejichž produktivita je na přijatelné úrovni nákladů, mohou být technologicky obměňovány pomocí armatury, kterou jsou dodávány suroviny. Zúžením jeho otvoru je možné měnit objem produkce uhlovodíků.
Tato technologie je široce používána po celém světě – nejen v Saúdské Arábii, ale také v Rusku. Snížením výroby všechny strany transakce využijí maximálně přípustné metody ke snížení výroby a zachování fondu zdrojů. Každý si příležitostně vyhradí příležitost rychle zvýšit produkci, pokud poroste poptávka na trhu.
— Takže konec konců: ekonomické ztráty ruského ropného průmyslu v důsledku dohody OPEC+ budou vyšší než ztráty našich hlavních konkurentů – Saúdů a Američanů – nebo ne?
— V Rusku je faktor těžby ropy, tedy poměr mezi objemem vytěžitelných a objemem geologických zásob, ve srovnání s jinými zeměmi minimální. Producent se často musí spokojit pouze s 30 % vytěžených zásob, které ropná nádrž obsahuje, zatímco zbývajících 70 % zdroje zůstává v zemi.
Je nutné usilovat o využití nových technologií pro zvýšení vydatnosti vrtu po jeho sanaci. Američtí producenti se naučili vytěžit až 50 % zdrojů ložiska.
Nesmíme ztrácet ze zřetele, že naši hlavní zahraniční konkurenti už mají před Ruskem výhodu. U nás maximální průtok (objem těžby za jednotku času – N.M.) nového vrtu nepřesahuje 200-300 tun za den. V Saúdské Arábii je zase většina nových vrtů schopna vyprodukovat až 700–750 tun za den.
Rijád má přibližně dva tisíce vysoce vydatných vrtů, zatímco Rusko, aby dosáhlo podobných těžebních výsledků, musí provozovat více než 100 tisíc vrtů a Spojené státy jsou nuceny využívat přes 500 tisíc vrtů. Pro Saúdskou Arábii je mnohem levnější monitorovat malý počet vysokovýnosných vrtů než pro Rusko a Spojené státy kontrolovat statisíce nízkovýnosných ropných vrtů.
Uvedeme-li nějaké obecné hodnocení ruských ztrát, pak v důsledku všech probíhajících cenových výkyvů na trhu s ropou může letos ruský rozpočet zaostávat až o 30 miliard dolarů.